Technologické vybavení pastvin
Pro chovatele zabývající se produkcí hovězího nebo skopového masa je pastvina základním výrobním prostředkem. O její funkčnosti rozhoduje celá řada faktorů, z nichž k nejdůležitějším patří technické aspekty. O tom, jaké vybavení by pastevní areál měl obsahovat, jsme hovořili se specialistou Ing. Pavlem Žďárským z firmy Agrotrans.
Co byste řekl úvodem k budování pastevního areálu?
Pastevní areál vzniká jako soubor stavebně technických prvků, které by měly svým provedením zajistit vhodné podmínky pro chov zvířat. Současným požadavkem je maximální zjednodušení a zlevnění souvisejících pracovních úkonů při minimálním počtu pracovníků. Než začneme s jeho budováním, měli bychom si uvědomit, že jde o finančně nákladnou záležitost. Pokud chovatel nemá jistotu, zda bude moci pastevní areál dlouhodobě využívat, je lepší zvolit náhradní řešení. To spočívá v dočasném oplocení a využití snadno přemístitelného vybavení. Tomu je potřeba podřídit i výběr materiálu použitého na konstrukční prvky.
Jaké zásady platí při konstrukci oplocení?
V zásadě jde o to, aby oplocení plnilo svou základní funkci. To znamená, aby bezpečně zabránilo úniku zvířat z oplocené plochy nebo naopak zamezilo jejich vstupu do oplocených kultur. Každé oplocení se skládá ze svislých a vodorovných prvků. Svislé prvky, nebo-li kůly či stojky mohou být z různých materiálů, nejčastěji ze dřeva, ale i betonu, recyklovaného plastu, UV stabilizovaného plastu nebo železa. Jako vodorovné prvky se nejčastěji používají pozinkované dráty různého průměru, dřevěné tyče, vodivá lanka, pásky, případně i drátěné pletivo. Podle typu konstrukce a využití se oplocení dělí na trvalé se stabilní kostrukcí pro dlouhodobé využívání a mobilní, které lze relativně snadno přemísťovat podle potřeby. V současné době se při konstrukci stabilního oplocení nejčastěji používají kůly z akátového nebo dubového dřeva s dlouhou životností bez potřeby chemického ošetření. Životnost kůlů vyrobených z borovice nebo ze smrku se prodlužuje tlakovou impregnací vhodným, hygienicky i technicky schváleným, ochranným přípravkem. Pokud plánujeme použít jako vodorovný prvek pozinkovaný drát, nesmíme zapomenout, že je třeba udržovat ho trvale napnutý pomocí napínáků.Oplocení se proto rozděluje do přímých plotových linek, které jsou na svých rohových koncích vyztužené vzpěrami. Dostatečného napnutí drátu docílíme také instalací kompenzačních pružin, které eliminují jeho průtažnost měnící se podle teploty okolního prostředí. Oba typy oplocení navíc mohou být konstruovány také s využitím elektrického ohradníku.
Když je řeč o elektrickém ohradníku, mohl byste popsat jeho sestavu?
Sestavu elektrického ohradníku tvoří zdroj impulsů, který ze zdroje napětí, tedy síťového rozvodu 240 V nebo baterie 6, 9 nebo 12 V, generuje velmi krátké impulsy stejnosměrného napětí obvykle v rozmezí od 6000 do 10 000 V. Nejdůležitější charakteristikou určující sílu zdroje je množství energie, kterou každý impuls obsahuje. Čím vyšší je energie impulsu, tím větší šok zvíře dostane. Zdroj s vyšší energií impulsů bude zároveň schopen dodávat dostatečnou energii i na konci dlouhého oplocení, čímž je zajištěna jeho plná funkčnost. Vlastní elektrický šok vzniká propojením impulsů vysokého napětí, který je veden v horizontálních vodičích s povrchem půdy,tvořícím zemnění s nulovým energetickým potenciálem. Nezbytnou podmínkou správné funkce elektrického oplocení je kvalitně provedené uzemnění zdroje impulsů. Zejména u silnějších zdrojů se zásadně používají zemnící tyče alespoň jeden metr dlouhé a spojené v řadě s odstupem dvou až tří metrů. Další zásadou je, aby zemnění zdroje bylo umístěno dostatečně daleko od uzemnění hromosvodu.
Podle jakých kritérií by se měla vybírat nejoptimálnější sestava elektrického oplocení?
Mezi faktory ovlivňující volbu sestavy elektrického ohradníku patří dostupnost zdroje elektrického proudu pro připojení zdroje impulsů. Pokud nám to situace umožňuje, vždy preferujeme možnost připojení síťového zdroje k elektrickému rozvodu 240V. Jestliže je pastevní areál mimo dosah přípojky, vybereme vhodný bateriový zdroj. Současně se musíme připravit na pravidelnou kontrolu a dobíjení baterií. Nejdelší životnost a interval nabíjení mají tzv. trakční baterie, které jsou konstrukčně uzpůsobeny pro dlouhodobé nízké odběry. Pro průběžné dobíjení baterií lze instalovat solární panel, který je vybaven regulátorem dobíjení, jež zabezpečuje optimální podmínky pro provoz baterie a zabraňuje jejímu poškození. Velikost, respektive výkon solárního panelu, je třeba přizpůsobit množství slunečního svitu a spotřebě proudu, který bude zdroj impulsů z baterie odčerpávat. K efektivnímu zajištění funkčnosti elektrického oplocení se vyplatí vybrat silnější zdroj impulsů, protože na oplocení vznikají ztráty, zapříčiněné přirozeným odporem vodiče, poškozením izolátorů, napojováním vodičů nebo prorůstáním porostu. Funkčnost oplocení ovlivňují také izolátory, které jsou na trhu dostupné v širokém sortimentu výrobků a konečně vodiče. Čím lepší vodič, tím máme více energie na konci oplocení. Pro stabilní oplocení je nevhodnější pozinkovaný drát o průměru 2 až 3,5 mm. U mobilního elektrického oplocení se využívají vodivá lanka či pásky, které se kromě barvy liší především množstvím zatkaných kovových drátků s průměrem mezi 0,16 a 0,3 mm. Používané nerezové drátky jsou mechanicky pevnější, měděné pocínované drátky mají zase vyšší vodivost. Při výběru odpovídajícího vodiče je třeba zohledňovat délku oplocení. Pokud vedeme několik řad vodiče nad sebou, vždy je mezi sebou asi po 500 metrech svisle propojíme. Tím zvětšíme celkový vodivý průřez vodičů a docílíme tak lepší vodivosti celé soustavy.
V čem spočívá údržba elektrického ohradníku?
Přestože elektrické oplocení je poměrně odolné zařízení, vyžaduje kromě správné instalace také alespoň minimální kontrolu a údržbu kompletnosti vedení a poškození izolátorů. Pozornost je třeba také věnovat vysekávání porostu a vegetace v okolí vodičů. Je důležité, aby napětí bylo minimálně na hodnotách 2000 V. Pro kontrolu napětí na vodičích se používají světelné zkoušečky nebo různé typy voltmetrů, které nám navíc pomohou přesně určit místo možné závady. Systém oplocení je vhodné doplnit o bleskojistku, která snižuje riziko poškození zdroje impulsů bleskem. Umísťujeme ji vždy mezi zdrojem impulsů a vlastním elektrickým oplocením s tím, že je třeba ji uzemnit odděleně od zemnění hromosvodu. V místech, kde se elektrické oplocení přibližuje veřejným komunikacím či zástavbě, nesmíme zapomenout na označení oplocení výstražnou tabulkou, čímž předejdeme případným konfliktům a nedorozuměním.
Jak se řeší vstupy do ohrady?
Pro pevné uzavření areálu je nejvhodnější dřevená nebo kovová uzamykatelná brána. Pro bezproblémový průjezd techniky se dělají v šířce 4 až 5 m. Tam, kde je veřejná cesta a větší provoz, klasická brána se neosvědčuje, protože její uživatelé ji často nezavřou. V takových případech se osvědčila tzv. texaská brána, která umožňuje plynulý průjezd bez potřeby jejího otevírání a zavírání. Prakticky jde o rošt, zabudovaný v úrovni vozovky, po kterém vozidla či osoby mohou snadno přecházet, nikoliv však zvířata. Pokud stejná cesta slouží i k přesunu zvířat, je třeba vedle texaské brány v oplocení vybudovat ještě klasickou bránu. V případě turistických cest je možné vybudovat jednoduché branky se samozavíracím mechanizmem. Při použití elektrického ohradníku se nabízejí další možnosti. Klasikou zůstává vodivá rukojeť připojená k systému elektrického oplocení pomocí vodivého lanka nebo vodivé pásky. Novinkou jsou rukojeti připojené k drátěným pružinám, samorolovacím páskovým branám nebo ke gumovému vodivému lanu. Důvodem je to, aby se zamezilo přejíždění vodičů ležících na zemi. Zavření průjezdu však musí opět zajistit obsluha. Na frekventovanějších místech, kde často projíždí technika, se využívá tzv. traktorová elektrická brána. Tvoří ji dva vodivé pruty umístěné na protilehlých stranách průjezdu na výkyvných pantech. Předkem vozidla se rozevřou a po jeho projetí se vrací do původní polohy.
Nezbytnou součástí vybavení pastevního areálu je i zajištění dostatku kvalitní vody pro napájení. Jaké jsou možnosti?
Na vybudování funkčního napajedla se vyplatí věnovat čas i prostředky. Dbáme na to, aby okolí napajedla, které je velmi silně zatěžované, bylo zpevněné například panely, polovegetačními tvárnicemi nebo plastovými rohožemi. V lokalitách, kde není zdroj vody, je jedinou variantou její dovoz v cisterně. Vybudováním napajedla napojeného na rozvod tlakové vody se ušetří mnoho pracovních hodin jinak nutných k plnění cisteren a rozvozu vody po pastvinách. Takové napajedlo lze navíc po instalaci míčové nezamrzající napáječky bezproblémů používat i v zimě. Pokud je v pastevním areálu zdroj napájecí vody mimo dosah elektrického vedení pro připojení čerpadla, můžeme si pomoci různými technickými zařízeními. Například pastevními membránovými napáječkami, které jsou konstruovány tak, aby si zvířata vodu sama napumpovala. Další možností je instalace větrného kola přímo napojeného na mechanické pístové čerpadlo, které při dostatečném větru pumpuje vodu do zásobníku. Instalace větrného generátoru s vrtulí nebo solárním panelem zajišťuje výrobu elektrické energie, která je ukládána do dvanáctivoltové baterie. Na baterii je připojeno čerpadlo, které čerpá vodu do napájecího žlabu osazeného hladinovým spínačem. Kombinace obou zdrojů energie zajistí nepřetržitý provoz i za úplného bezvětří. Využití vodotečí k přímému napájení je sice nejsnadnější způsob, ale z pohledu nezávadnosti vody a ochrany vodních zdrojů je neprosto nepřípustné. Existuje však technické řešení, které umožňuje čerpání vody do napájecího žlabu, aniž by docházelo k devastaci břehů. Například vodu lze přivést do žlabu samospádem z odběrného místa umístěného výše po toku hadicí nebo potrubím. Další možností je umístění čerpadla s vrtulí do proudící vody, která vrtuli roztáčí a tím čerpadlo pohání. Stejně tak lze použít i takřka zapomenuté zařízení zvané „trkač", které sice v malém množství, zato nepřetržitě tlačí vodu z vodoteče do zásobníku nebo napájecího žlabu.
Pokud jsou zvířata vyháněna do pastevního areálu ještě před vegetačním obdobím nebo naopak v něm zůstávají i po vypasení porostu, je na místě uvažovat o jejich přikrmování. Jaká příkrmiště se využívají?
Základním požadavkem na příkrmiště je minimalizace ztrát na krmivu. Toho nejsnáze docílíme tak, že na pastvinu rozmístíme krmné kruhy, které pojmou například celý kulatý balík sena. Nevýhodou je, že do takto předkládaného krmiva prší. Luxusnější variantou je krmný kruh nebo krmelec se střechou. Zatímco příkrm dospělých zvířat je v průběhu pastevní sezóny obvykle zbytečný, u mláďat, respektive telat, jehňat nebo kůzlat je nezbytný. K tomuto účelu se využívají pastevní příkrmiště tvořená lehkou kovovou konstrukcí se zásobníkem na jadrné krmivo. Konstrukce umožňuje průchod pouze mláďatům, starší zvířata se ke krmivu nedostanou.
Pro některé veterinární úkony, vážení, značení, třídění nebo nakládání zvířat na pastvině jsou nezbytná manipulační zařízení. Na trhu je poměrně široká nabídka, co je třeba v jejich konstrukci zohledňovat?
Manipulační zařízení musí být především dostatečně pevné a bezpečné, jak pro obsluhu, tak pro zvířata. Ohrada pro manipulaci se zvířaty musí být vybavena shromažďovacím prostorem, do kterého lze uzavřít najednou větší skupinu zvířat. Odtud se pomocí pohyblivé branky zvířata uličkou postupně natlačují do manipulační klece nebo fixačního místa s krčním držákem. Konstrukce naháněcí uličky by měla také umožňovat třídění zvířat s možností oddělení vybraných kusů od ostatního stáda. Pro urychlení pohybu zvířat stačí uličku na bocích zakrýt, obdobného výsledku lze docílit i tím, že uličku nasměrujeme mírně se svahu. V současné době jsou nejrozšířenější mobilní manipulační stavebnicové ohrady z kovových panelů. Jejich výhodou je mobilnost, která je však na druhé straně vykoupena fyzickou námahou při nakládce a vykládce při každém přemístění na nové místo. Součástí manipulace se zvířaty je i jejich pravidelné vážení. V praxi se používají elektronické váhy, které se snadno převážejí a manipulace s nimi je velmi jednoduchá. K jejich bezproblémové funkčnosti je třeba v uličce vytipovat rovné a pevné místo, na něž se umístí plošina se dvěma tenzometrickými čidly. Obdobně poslouží i fixační klec, pod kterou se tato čidla umístí.
Můžete se opírat i o zahraniční zkušenosti. Co je podle vás z pohledu vybavení pastevního areálu rozhodující?
Vybavení pastevního areálu se bude vždy lišit v závislosti na místních podmínkách geografických, terénních, provozních a v neposlední řadě i finančních možnostech. Některé součásti technologického vybavení pastvin jsou nezbytné, jiné lze za určitých podmínek vynechat. Určitou nadstavbou jsou například drbadla nebo držáky na minerální lizy, které zvyšují welfare zvířat na pastvině. O kompletnosti pastevního areálu ale rozhoduje jen chovatel, který by měl svoje znalosti, schopnosti a možnosti vhodně zkombinovat s potřebami pasených zvířat.
Martin Jedlička
